Přemýšlela jsem o tématu článku, který by mohl čtenáře pobídnout k přemýšlení. Proč? Protože když přemýšlíme, vytváříme v mozku nová synaptická spojení a tím se učíme.
Pokud tato spojení podporujeme dalším učením, posilujeme je. Pokud je nepodporujeme, postupně synaptická spojení oslabují a zanikají. Potřebné posilujeme, nepotřebné zapomínáme. Tak, zjednodušeně řečeno, funguje systém učení se. Učíme se každou vteřinu našeho života, když něco sledujeme, někoho posloucháme, něco děláme. Pokud se mi podařilo zaujmout Vaši pozornost, tak i nyní, když čtete tento článek, se Vám v mozku vytváří desetitisíce nových synaptických spojení.
Pokud se Vám článek bude líbit, vzpomenete si na jeho obsah i za dva měsíce. Nejspíš i na jméno autora. Kdybyste autora viděli, tak si vzpomenete i na to, co měl na sobě. Pokud Vás článek nezaujme, nevzpomenete si, co bylo jeho obsahem, a ani kdo ho napsal.
Setkávám se ve své práci se skvělými lidmi. Mými klienty, kolegy, přáteli, umělci, vědci. Každý z této skupiny má jiný pohled na to, kdo by měl být ve firmě nejchytřejší. Myslíte si, že existuje správná odpověď na tuto otázku?
Kdo má být ve firmě nejchytřejší?
Jsou to akcionáři? Generální ředitel? TOP manažeři? Vedoucí? Specialisté? Zaměstnanci? Vědci? Asistentky? Uklízečky? Pokud věříme v to, že každý z nás je unikát, a to je, měli by logicky všichni lidé ve společnosti přispívat svou jedinečností k tomu, aby firma byla nejchytřejší sama o sobě za využití spolupráce všech zaměstnanců. Takhle to ale v praxi není. Jsou nastavené hierarchie, postavení, struktury a systémy, které mají své místo a jsou nenahraditelné. Dělají v organizacích pořádek. Jsme zvyklí fungovat v systémech (rodina, škola, zaměstnání, kroužky, přátelé apod.). Systémy ale častokrát zapomínají na to, že nahoře i dole jsou lidé. Každý z nich má jinou úlohu, jinou roli, jiné místo, ale jsou to pořád lidé. Unikáty.
Systémy nás naučily, že ti, co jsou nahoře, jsou ti chytří, a ti co jsou dole, jsou ti „méně nebo ne chytří“. Že cílem těch nahoře je vymýšlet, cílem těch dole je dělat. Na první pohled dobré rozdělení. Někdo musí myslet a někdo musí dělat. Je to logické. Pravda je ta, že i ti dole myslí. Mají svůj unikátní mozek, stejně jako ti nahoře. Díky tomu, že mají méně psychicky náročnou práci, ale více fyzicky náročnou práci, jsou více v pohodě. Většinou dokáží pomoci, když to někdo potřebuje. Mají rozvinuté sociální cítění. A často mají k firmě, kde pracují, velice osobní vztah. Proč ti chytří nahoře nevyužívají těch mozků, které mají okolo sebe na stejné úrovni nebo níž. Proč zatěžují své mozky další prací, když jí mají „až nad hlavu“?
Řídit firmu, přímé podřízené, vymýšlet strategie, to je na jednu hlavu a tělo až dost.
Vydáváme za poradce, konzultanty a rádce nemalé prostředky místo toho, abychom informace zjišťovali v prostředí, které známe, a od osob, které ho znají. V týmu, který tahá za jeden provaz. Ve své vlastní organizaci. Většina firem má potíže s komunikací, podřízení mají potíže s nadřízenými, nadřízení s podřízenými. Vlastně má potíže každý s každým a všichni pak vytváří skupinu, kde se spokojení a nespokojení mění v čase. Toto houfování organizacím moc neprospívá. Neprospívá ani lidem, kteří se mění ve skupinkách spokojení nespokojení v čase.
Disney dával prostor všem svým zaměstnancům
Walt Disney vytvořil vedle úžasných filmů a pohádek pro děti také úspěšnou firmu. Měl skvělou myšlenku, dal prostor všem zaměstnancům. Nastavil systém. Pokud bude mít kdokoliv ze zaměstnanců nápad o kterém usoudí, že stojí za to a může přispět firmě, ať ho vhodí do krabice na chodbě. Za každý dobrý nápad vhozený do krabice pak tomu, kdo ho vhodil, dal dolar. Každý ze zaměstnanců měl možnost se zamyslet nad tím, čím nebo co by mohlo společnosti přispět a vhodil svůj nápad do krabice. Pokud byl nápad zrealizován, byl odměněn vyšší finanční částkou. Dalo by se říci, že Disney dával prostor všem svým zaměstnancům, kteří se chtěli podílet svou kreativitou a nápady na rozvoji produktů a celé společnosti. Je možné, že se mezi jeho zaměstnanci skrýval génius s úžasným nápadem který následně firmě přinesl nemalé zisky. Jste si jisti, že ho také nemáte ve své firmě?
Co můžete změnit…
Tento článek nevyzývá k tomu, aby všechny společnosti měli na chodbách krabice plné nápadů, i když by to bylo pěkné. Směřuje k zamyšlení nad tím, jaké jednoduché, levné a rychlé nástroje máme k dispozici k tomu, aby každý z našich zaměstnanců mohl být tím nejchytřejším ve svém oboru. Aby byl spokojeným zaměstnancem. Jen takový je pak schopen podávat dlouhodobě dobrý výkon a je pro firmu tou správnou investicí. Pokud budete využívat ve své organizaci koučinkový přístup DUO, podpoříte u svých zaměstnanců Důvěru, Uvědomění a Odpovědnost.
Aplikace jsou jednoduché a přináší velmi rychle své ovoce.
Přeji mnoho úspěchů.
Lenka Zelingrová, výkonná ředitelka, Koučink Centrum
